Jiná cibule

Cibuli jsem nikdy ráda neměla. Když jsem byla malá, vybírala jsem cibuli z každého jídla, jako rostlina mi vždycky připadala škaredá. Prostě jsem jí nemohla přijít na chuť.

Když jsem dospěla, pochopila jsem, jak utváří chuť klasických jídel, ale s pěstováním jsem nikdy moc úspěch neměla. Ze semínek mi vyrostli malí skrčci, ze sazečky často jen rostlinky o něco málo větší než samotná sazečka. Navíc každoroční nákup sazečky mi nejde do noty se soběstačným hospodařením.

Nakonec jsem ale objevila alternativy, které se dle mého názoru pěstují snáz a chuťově se cibuli kuchyňské vyrovnají, možná ji dokonce předčí.

Jako první bych vám ráda představila šalotku. Možná ji znáte pod lidovějším názvem množilka. Pěstuje se podobně jako klasická cibule, jen s několika malými rozdíly. První rozdíl je ten, že poprvé sice musíme koupit nebo jinak získat sazečku, ale na první pohled uvidíte, že cibulky jsou větší než ty běžné, a navíc každá je jinak velká. Sází se stejně jako běžná cibule, tedy co nejdříve na jaře. Druhý zásadní rozdíl je v tom, že se během sezóny vytvoří hnízdo několika cibulek. Některé jsou větší, jiné menší. Říká se, že z malé cibulky vyroste pár velkých, z velké pak větší počet malých. Ale vždycky sklidíte více, než kolik zasadíte. Poslední rozdíl je ten, že šalotka je déle skladovatelná, v příznivých podmínkách vám vydrží rok a půl. Její velkou výhodou také je, že cibulky, které nesníte, na jaře zase zasadíte. A tak pořád dokola. Trochu jako brambory. Během sezóny ji navíc můžete sklízet nazeleno.

šalotka sklizená nazeleno

suchá šalotka

suchá šalotka

Druhá cibulová alternativa je vytrvalá cibule zimní, zvaná také ošlejch nebo sečka. Pěstujeme ji jako vytrvalou rostlinu, množí se semínky nebo dělením trsů. Zpravidla se sklízí zelená nať, která má cibulovou chuť. Lze ji používat syrovou na chleba, do salátu, do polévky, tak má nejvíce hodnotných látek. Můžete ji ale používat úplně stejně jako běžnou cibuli kuchyňskou do vařených jídel. Když se trs rozroste, dá se i urývat a spotřebovávat celá. Její asi největší výhodou je, že jako trvalka raší velmi brzy na jaře, kdy jednoletá zelenina ještě odpočívá v semínckách nebo se pomaličku probouzí. Při mírných zimách se dá sklízet téměř celoročně.

cibule zimní

A třetí, zatím posledním druhem  cibule, je cibule egyptská, říká se jí také poschoďová. Mám ji teprve první rok, takže zatím se s ní seznamuju. Je to také vytrvalý druh, ale od zimní cibule se liší tím, že místo semen tvoří chocholky malých cibulek na stvolu. Někdy vytvoří i více pater. Tyto cibulky se sklízí a konzumují. Ideální jsou prý nakládané jako lahůdková příloha, ale měly by se dát používat stejně jako běžná cibule.

cibule egyptská

Je neuvěřitelné, jaké bohatství nám příroda nabízí. I v případě, že se vám běžná cibulka daří pěstovat, můžete svoji potravinovou zahrádku obohatit o tyto další druhy. Pokud jste cibuloví labužníci, určitě oceníte i zajímavé chuťové spektrum, které tyto nekonvenční druhy nabízí.

---