Cibuli jsem nikdy ráda neměla.
Když jsem byla malá, vybírala jsem cibuli z každého jídla, jako rostlina
mi vždycky připadala škaredá. Prostě
jsem jí nemohla přijít na chuť.
Když jsem dospěla, pochopila
jsem, jak utváří chuť klasických jídel, ale s pěstováním jsem nikdy moc
úspěch neměla. Ze semínek mi vyrostli malí skrčci, ze sazečky často jen rostlinky o něco málo
větší než samotná sazečka. Navíc každoroční nákup sazečky mi nejde do noty se
soběstačným hospodařením.
Nakonec jsem ale objevila
alternativy, které se dle mého názoru pěstují snáz a chuťově se cibuli
kuchyňské vyrovnají, možná ji dokonce předčí.
Jako první bych vám ráda
představila šalotku. Možná ji znáte pod lidovějším názvem množilka. Pěstuje se
podobně jako klasická cibule, jen s několika malými rozdíly. První rozdíl je
ten, že poprvé sice musíme koupit
nebo jinak získat sazečku,
ale na první pohled uvidíte, že cibulky jsou větší než
ty běžné, a navíc každá je jinak
velká. Sází se stejně jako běžná cibule, tedy co nejdříve na jaře. Druhý zásadní rozdíl je v tom, že se během sezóny vytvoří hnízdo
několika cibulek. Některé jsou větší, jiné menší. Říká se, že z malé
cibulky vyroste pár velkých, z velké pak větší počet malých. Ale vždycky sklidíte více, než kolik zasadíte. Poslední rozdíl je ten, že
šalotka je déle skladovatelná, v příznivých podmínkách vám vydrží rok a
půl. Její velkou výhodou také je, že cibulky, které nesníte, na
jaře zase zasadíte. A tak pořád dokola. Trochu jako brambory. Během sezóny ji
navíc můžete sklízet nazeleno.
 |
| šalotka sklizená nazeleno |
 |
| suchá šalotka |
 |
| suchá šalotka |
Druhá cibulová alternativa je vytrvalá
cibule zimní, zvaná také ošlejch nebo sečka. Pěstujeme ji jako vytrvalou
rostlinu, množí se semínky nebo dělením trsů. Zpravidla se sklízí zelená nať,
která má cibulovou chuť. Lze ji používat syrovou na chleba, do salátu, do polévky, tak má
nejvíce hodnotných látek. Můžete ji ale používat
úplně stejně jako běžnou cibuli kuchyňskou do vařených jídel. Když se trs
rozroste, dá se i urývat a spotřebovávat celá. Její asi největší výhodou je, že
jako trvalka raší velmi brzy na jaře, kdy jednoletá zelenina ještě
odpočívá v semínckách nebo se pomaličku probouzí. Při mírných
zimách se dá sklízet téměř celoročně.
 |
| cibule zimní |
A třetí, zatím posledním
druhem cibule, je cibule egyptská, říká se jí také poschoďová. Mám ji teprve první rok,
takže zatím se s ní seznamuju. Je to také vytrvalý druh, ale od zimní
cibule se liší tím, že místo semen tvoří chocholky malých cibulek na stvolu.
Někdy vytvoří i více pater. Tyto cibulky se sklízí a konzumují. Ideální jsou
prý nakládané jako lahůdková příloha, ale měly by se dát používat stejně jako běžná cibule.
 |
| cibule egyptská |
Je neuvěřitelné, jaké bohatství
nám příroda nabízí. I v případě, že se vám běžná cibulka daří pěstovat,
můžete svoji potravinovou zahrádku obohatit o tyto další druhy. Pokud jste cibuloví
labužníci, určitě oceníte i zajímavé chuťové spektrum, které tyto nekonvenční
druhy nabízí.
Žádné komentáře:
Okomentovat